Smysluplný životSvět práce

„Já jsem šéf!“ Celý rok mi šikana v práci dělala ze života peklo

738 zobrazení
adobestock_95765489

Můj nadřízený byl oblíbený vypravěč příběhů a vyhlášený bavič. Na první pohled příjemný a přátelský člověk se však jako Jekyll a Hyde měnil k nepoznání, jakmile se za ním zabouchly dveře mojí kanceláře.

Důvod našich sporů byl prostý – při reorganizaci přijal poměrně vysokou manažerskou pozici, na kterou mu zdaleka nestačily znalosti ani schopnosti. A tak si našel snadné řešení. Prakticky všechnu práci jsme s kolegy měli dělat za něj. Kousek po kousku nám přidával práci a po nějaké době jsme nejen plnili naše běžné úkoly, ale sami jsme si také práci organizovali, rozdělovali a prezentovali výsledky vedení. Dodnes je mi záhadou, co celou svou pracovní dobu dělal.

Určitou dobu jsem se snažila plnit jeho požadavky. Snažila jsem se vše vydržet, nedokázala jsem se ozvat ani ze své práce odejít. Měla jsem velký strach ze změny a byla jsem rozhodnutá všechno zvládnout. Ustupovala jsem jeho nátlaku, plnila jsem úkoly za dva lidi a pracovala jsem, jak nejlépe jsem dokázala. Pro mého šéfa to ale nikdy nebylo dost.

Brzy se u mě začaly objevovat zdravotní dollarphotoclub_78824989problémy a odcházela jsem z práce úplně vyčerpaná. Práci jsem podřídila celý svůj život a můj den se v těch nejhorších měsících skládal jen z práce, jídla a spánku. Fungovala jsem takhle rok a půl, až moje tělo řeklo dost a poprvé jsem se zhroutila. Cítila jsem v hlavě tlak, srdce mi bušilo jako zběsilé, nemohla jsem se nadechnout a po cestě z práce se mi udělalo špatně. Dodnes nechápu, že moje tělo takový nápor tak dlouho zvládalo. Zdraví mě donutilo přehodnotit svoje priority i způsob práce.

Poprvé jsem se šéfovi postavila. Zkusila jsem mluvit s vedením a doufala jsem, že to pomůže. Šéf se na chvíli stáhnul. Slíbil mi, že mi ubere práci a nechá mě vydechnout. To bohužel ale netrvalo příliš dlouho a po několika týdnech jsem dostávala ještě více práce, než na začátku.

Já jsem ale odmítla pracovat tolik jako dřív. Práce se začala opět kupit a šéf na mě nejdříve tlačil po dobrém, poté začal zkoušet emoční vydírání („jsme přece tým, musíš být loajální“). Když ani to nepomohlo, čím dál častěji začal sahat po šikaně.

Nepříjemné jednání, telefonáty v ranních hodinách v mém osobním volnu, ponižování před kolegy na jednáních, výhružky a studená sprcha za zavřenými dveřmi pokaždé, když nás nikdo neslyšel. Do práce jsem přicházela se sevřeným žaludkem a odcházela jsem s bušícím srdcem. Po cestě z práce se mi dělalo špatně, v noci jsem nemohla spát a jednoho dne moje tělo opět řeklo dost.

Podruhé jsem se zhroutila přímo v práci. Dopoledne jsem přišla z porady, zavřela za sebou dveře, posadila se za svůj pracovní stůl a jen jsem koukala do prázdna. Stres mě úplně zablokovat. Seděla jsem takto až do oběda a nebyla jsem neschopná cokoliv udělat. Ten den jsem se konečně  probrala.

A dost!!!

Nedokázala jsem se dlouho šikaně postavit a musela jsem vyhledat pomoc. Cesta mě zavedla až ke kouči, který mi otevřel oči. Položil mi tři úplně jednoduché otázky:

Proč to děláš? Proč nedokážeš odejít? Stojí ti to za to?

Nebylo snadné najít odpovědi, ale když jsem je našla, tak mě překvapilo, že byly úplně prosté. Měla jsem velký strach z práce odejít. Bála jsem se změny, nepříjemných emocí, které by má výpověď určitě vyvolala, a finanční nejistoty. Dnes už ale vím, že žádná práce za nemocnou duši nebo zničené zdraví nestojí.

Zkusila jsem svou situaci řešit. Znovu jsem mluvila s nejvyšším vedením. Nastavila jsem šéfovi hranice a bojovala jsem za to, aby mi ubral množství práce. Bohužel bez výsledku.

Nakonec jsem se rozhodla odejít. Do několika dollarphotoclub_102899901-kopieměsíců jsem si našla novou práci s příjemnou atmosférou na pracovišti a férovým vedením. Začala jsem znovu a tentokrát už lépe. Do nového zaměstnání jsem totiž nastoupila nejen s euforií a nadšením, které jsou mi vlastní, ale také s jasně nastavenou hranicí, za kterou už nikdy nehodlám jít.

Životní lekce

Nepřála bych to nikomu zažít, šikana na pracovišti je každodenní tvrdý nápor na nervy a snadno si můžete sáhnout až na dno. Byla to pro mě nepříjemná zkušenost a dobrá životní lekce, která mě naučila za sebe bojovat a stála mě na nějakou dobu zdraví. Ale svému šéfovi děkuji, naučila jsem se díky němu tři důležité věci:

Lidé okolo nás nám nastavují zrcadlo. Náš šéf si k nám dovolí pouze to, co mu dovolíme my sami. Špatné chování druhých dojde pouze tam, kam ho my sami necháme dojít.

To, ze váš šéf šikanuje, vůbec nemusí souviset s vaší prací. To, že váš šikanuje, neznamená, že vy jste špatní, znamená to, že ON je špatný.

Všichni jsme svobodní lidé, zasloužíme si úctu a spravedlivé a férové jednaní. A pro každý problém vždy existuje více než jedno řešení. Neexistuje žádný důvod, proč bychom měli šikanu snášet.

Tajná Autorka
Ráda píše, ale stydí se...

Komentovat

avatar

wpDiscuz

K poskytování služeb, personalizaci obsahu a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Co to znamená?

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close