InspiraceRozhovory

Dagmar Gabulová: Nesedím a nečekám, že mi někdo zařídí práci a život snů

2138 zobrazení
dagmar1

Celé roky tápala a nevěděla, co by měla v životě dělat, aby byla konečně šťastná. Rodina a nejbližší kamarádky ji škatulkovaly a nerozuměly jejím touhám. Nakonec musela utéct z šedivého světa průměrnosti a vydala se za svým snem – dělat módu, ale po svém. „Musela jsem začít jednat, protože by mě ta nespokojenost roztrhla,“ říká v rozhovoru pro Antilopu koučka stylu Dagmar Gabulová.

Na začátku se musela odpoutat od lidí, kteří ji drželi zpátky a bránili v rozletu. Dagmar odjakživa podvědomě věděla, že chce dosáhnout velkých věcí. Ale dlouho k tomu nenašla odvahu. Při osobním setkání vzpomíná, jak v televizi sledovala soutěže krásy a záviděla dívkám kráčejícím po molu. Chtěla být součástí světa krásy a módy, ale myslela si, že na to není dost dobrá. A velmi se trápila.

Střih. Uplyne pár let a Dagmar byste nepoznali. Úspěšně se módou živí a radí ženám, jak objevit svou vnitřní krásu. Čaruje s barvami, srší z ní pozitivní nálada a s nadšením říká: „Ženy, které nosí barvy, žijí barevné životy!“

emma2Máte pocit, že hodně podléháme diktátu okolí?

Ano, je to silné. Když jsme v nějaké komunitě nebo prostředí, vnímáme vzorce chování a návyky a chceme zapadnout. Ale postupem času zjistíme, že žijeme život někoho jiného a že to není v souladu s tím, v co věříme. A pak trpíme a nejsme šťastní.

Já jsem touto fází také prošla. Žila jsem život podle toho, co se očekávalo, a snažila se vyhovět všem kolem sebe. Jenže nakonec nikdo nebyl spokojený a v první řadě jsem nebyla spokojená já. Pořád jsem se za něčím hnala a nakonec už jsem nevěděla, jak mám vyhovět.

Musíme si uvědomit, že tudy cesta nevede a změnit prostředí, abychom se odstřihli od všech těchto zajetých systému. Začít úplně od znova a najít si lidi, kteří si nás budou vážit a respektovat kvůli tomu, že jsme, a nebudou nás chtít měnit.

Před časem jste kompletně vyměnila své blízké okolí a přátelé. Jak se to dělá? Spousta lidí má strach zbavit se vazeb…

Osamělost je velký důvod, který nás drží zpátky a nutí nás být s lidmi, kteří nám nevyhovují. U mě to bylo tím, že jsem jedináček a vyrůstala jsem s kamarádkami ze školy, se kterými jsme prožily veškeré důležité milníky života. Proto jsem je brala jako nejbližší. Ale vždy jsem chtěla od života něco jiného, než ony. Byly z prostředí, které je hodně rodinně založené. Základem je rodina a co nejdříve ji založit. Skončily střední školu a od 18 let už byly zaměřené na to, aby si našly nějakého solventního partnera, se kterým můžou založit rodinu, být doma a starat se o děti. To byl jejich sen.

Vždycky jsem snila o světě, cestování a o tom, že chci dosáhnout něčeho velkého. Nevěděla jsem, co to přesně je, jen jsem měla touhu dělat velké věci.

Ale já jsem si tohle nedokázala představit, není to život pro mě. Vždycky jsem snila o světě, cestování a o tom, že chci dosáhnout něčeho velkého. Nevěděla jsem, co to přesně je, jen jsem měla touhu dělat velké věci. Vzhlížela jsem ke skutečným příběhům, které jsem sledovala v televizi, a věděla jsem, že lidé dokážou žít i jinak a dělat zajímavé věci.

Tohle mými kamarádkami nebylo nikdy moc přijímáno. Postupně to přestávalo mezi námi fungovat, každý směroval jinam, naše témata k diskusi se míjela. Říkaly mi: „Tady nejsme v Americe, tady jsme na Slovensku. Tady se žije takhle a tohle tady fungovat nebude. Jsi moc ambiciózní a kariéristka.“ Nebo: „Moc se usmíváš, na Bratislavu jsi moc pozitivní.“ Pořád jim něco vadilo. Ptala jsem se sama sebe: „Tak jaká už mám být, abyste byli všichni spokojení?“ Vnímala jsem to tak, že je se mnou něco špatně.

Pořád jim něco vadilo. Ptala jsem se sama sebe: „Tak jaká už mám být, abyste byli všichni spokojení?“ Vnímala jsem to tak, že je se mnou něco špatně.

dagmar53Musela jsem začít jednat, protože by mě ta nespokojenost roztrhla. Jakmile se naskytla možnost, z Bratislavy jsem odešla a to byl nový začátek. Jedno léto jsem odjela do Ameriky a až tam jsem pochopila, že jsem normální. Američané mě akceptují a dokonce mě za to, jaká jsem, mají rádi. Bylo osvobozující vidět jejich rozzářené oči a upřímný zájem. Potvrdilo se mi, že jsem na správné cestě.

Dnes se živíte jako koučka stylu, což je u nás nová profese. Jak svému okolí vysvětlujete, čím se živíte? Máte třeba snahu to vysvětlovat?

V minulosti jsem měla snahu lidem vše vysvětlovat, ale i přesto některé věci nechápali. Zjistila jsem, že čím více energie do toho dávám, tím méně je to bráno. Lidé, kteří nechtějí, to nikdy nepochopí. Někteří vás chtějí vidět takto a takto – zaškatulkovanou v rámci jejich světa a odlišnost není moc přijímaná. Dráždila jsem, takže jsem se posunula raději dále.

Když jsem objevila koučink stylu, utvrdilo mě to, že je to přesně to, co chci v životě dělat. Jen jsem do té doby nevěděla, že něco takového existuje. Jakmile jsem se do toho pustila, neměla jsem potřebu nikomu nic dokazovat ani vysvětlovat, protože jsem věděla, že jsem to já.

Když jsem objevila koučink stylu, utvrdilo mě to, že je to přesně to, co chci v životě dělat. Jen jsem do té doby nevěděla, že něco takového existuje. Jakmile jsem se do toho pustila, neměla jsem potřebu nikomu nic dokazovat ani vysvětlovat, protože jsem věděla, že jsem to já. Pro všechny nejvíce zafungovalo, že to ze mě cítili. Ta vášeň, víra, přesvědčení a nadšení – jednoduše to šlo ze mě. Lidé potřebují cítit, že to, co děláme, je autentické a je to propojeno s naším životem, osobností i hodnotami. Pouze pak nám to uvěří.

Takže jste šťastná v tom, co děláte?

Ano, konečně jsem našla svou vysněnou práci.

Teď se vrátím na začátek. Hledala jste se spoustu let. Jak neztratit trpělivost a dostat se k životě a práci snů?

Asi to trochu souvisí s mou povahou. Když jsem nešťastná a něco mi nesedí, chvíli vydržím, ale potom už mě ta býčí osobnost nepustí, protože by mě to zabilo. Je to pro mě silný vnitřní boj a to mě namotivuje udělat první krok. Nesedím a nečekám, že mi někdo práci a život snů zařídí.

Pracovala jste také v módním časopise Elle, což je pro mnohé práce snů.

I podle mého přesvědčení to byla práce snů. Říkala jsem si: „Co více bych já tady v Praze měla chtít? Lepší práce v oblasti módy není!“ Ale když jsem viděla, jak se krása ve skutečnosti tvoří, úplně mě to zklamalo. Přišlo rozčarování. Nemám ráda nafouklé iluze. A tyto časopisy jsou hodně o marketingu a komunikuje se tam podle inzerentů a placeného obsahu.

Můj pohled na krásu byl totiž vždycky jiný než ten komerční, ale to jsem nevěděla do chvíle, než jsem v komerčním médiu začala pracovat.

Já jsem ale vždycky chtěla pracovat přímo se ženami a nedělat z nich otroky trendů a značek. Chtěla jsem jim ukázat skutečnou a pravou krásu. Můj pohled na krásu byl totiž vždycky jiný než ten komerční, ale to jsem nevěděla do chvíle, než jsem v komerčním médiu začala pracovat.

dagmar16Spousta lidí získá práci snů a potom si uvědomí, že se jim nelíbí. Jenže neodkážou odejít, protože si říkají: „Je to dobře placené, mám jistotu.“ Co dělat v takové situaci?

Práce v Elle byl skutečně zážitek. Vytrhla mě z mého pozitivního světa a hodila do světa černých lidí. Nevěděla jsem, jak se cítit, protože tam byla úplně jiná energie, jiný přístup k práci a k životu. Lákala mě síla značky a chtěla jsem být součástí tohoto módního média, protože móda byla mým snem od dětství. Nechtěla jsem se toho vzdát, i když moje vnitřní intuice říkala: „Tohle skutečně není svět pro tebe!“ Hlava se snažila být silnější a hledat argumenty proč zůstat. A trápit se. Nebyla jsem šťastná, nebyla jsem to já.

Hlava se snažila být silnější a hledat argumenty proč zůstat. A trápit se. Nebyla jsem šťastná, nebyla jsem to já.

Pak už jsem ztrácela sílu i zdraví. Potlačovala jsem to v sobě a chtěla dokázat, že to dám. Ale potom jsem pochopila, že to nemá smysl. Nebyla jsem šťastná. Takže jsem odešla a řekla jsem si, že potřebuju jít mezi normální lidi. Začala jsem pracovat v oboru úplně mimo módu a v průběhu dalšího roku jsem se vzdělávala, definovala si své talenty a silné stránky a dávala jsem si dohromady, co bych chtěla ženám dát.

Co pro Dagmar znamená láska a jak může fungovat vztah, ve kterém se oba partneři vzájemně respektují a podporují? Přečtěte si na další stránce…
David Budai
Novinář a spoluzakladatel magazínu Antilopa, který stále nevěří v zánik tištěných médií. Ale online svět je také sexy.

Komentovat

avatar

wpDiscuz

K poskytování služeb, personalizaci obsahu a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Co to znamená?

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close