InspiraceRande s mozky

Kde se bere rozum a kdy už konečně dospějeme

2568 zobrazení
Dětství

Všichni chceme být co nejdříve dospělí a rozumní. Chceme to i po našich dětech. Jenže před 21. rokem je prakticky nemožné, abychom byli zodpovědnými a rozumnými jedinci, ať se snažíme sebevíc. Jak tedy oné magické destinace – dospělosti – dosáhnout?

Moudrý člověk ví, že se může od každého něco naučit.

Odmala nám rodiče říkali: „Chovej se jako velká holka/kluk.“ Snažili se do nás nacpat zodpovědnost a uvědomění toho, že činy mají své důsledky. A my to přesto stále úplně nechápali.

Anebo chápali, ale nechtěli přijmout. Důsledky totiž svazují, častokrát bolí a způsobují špatné svědomí. A s tím se nikomu nežije dobře. Dospělost však není jen o důsledcích. A dokonce na to, jak dospělí jsme, nemáme ani zdaleka takový vliv, jak jsme si mysleli.

Jako děti máme automatické právo dělat chyby. Těmi se přece učíme. Během dospívání však onoho práva začínáme pozbývat, až se postupně naprosto vytratí. Dospělí přece chyby nedělají. Dospělí jsou natolik zralí a natolik uvědomělí, že si uvědomují důsledky svého jednání už předem, proto si velmi dobře rozmyslí, jak se zachovají. Teoreticky.

Realita je přece jen trochu jiná. A hlavně ovlivněná maličkostí, která by nás možná ani nenapadla – vývojem našeho mozku.

Jak se „staví“ mozek

HvězdyZákladní stavební jednotkou mozku je neuron. Představme si jej jako hvězdičku. Těchto hvězdiček jsou v mozku miliardy a každá z nich má svůj osud, svůj životní příběh, který se odvíjí od toho, s kým se ona hvězdička skamarádí a naváže vztah. Řečeno věděcky: s kým onen neuron naváže synaptické spojení.

Jako u každého vztahu, i na synapsích je třeba pracovat a toto spojení posilovat. Tento úkol na sebe berou buňky, jež mají za cíl vytvořit ochranný obal synapsí. Ochranný obal zároveň zvyšuje rychlost přenosu informací mezi neurony, čímž ovlivňuje chování jedince. Vzhledem k tomu, jak komplexní orgán mozek je, dochází k jeho vývoji postupně.

Velká část vývoje mozku se odehrává hned po narození, kdy dochází k takzvanému větvení. (To je část vývoje, kdy se většina hvězdiček propojuje a vytváří velmi komplikovaná souhvězdí.) Rychlost propojování a síla spojení se odvíjí na základě stimulace a zkušeností dítěte. Během prvních měsíců života se vyvíjí část mozku, která má za úkol rozpoznávání tváří, část zodpovědná za schopnost uchopit předmět a část zodpovědná za schopnost batolit se, posadit a tak dále.

Pojďme to uzavřít: každá část mozku se vyvíjí v době, kdy je nejvíce potřeba. A tím se vracíme k dospělosti.

Netrpělivé čekání na rozum

Dospělost se vyznačuje logickým rozhodováním a zodpovědným chováním. Naše schopnost kriticky a racionálně uvažovat, uvědomovat si důsledky, podívat se na věc i z pohledu druhých a poučit se, to jsou všechno činnosti frontálního neboli čelního laloku. Čelní lalok je však plně vyvinut až mezi 21. a 23. rokem života. (A i to přesto, že se u některých zdá, že nebude kompletně vyvinutý nikdy.)

Kdy budeme dospělí?Co z toho plyne? Před 21. až 23. rokem je téměř fyzicky nemožné být tím zodpovědným a rozumným jedincem, jakým chce většina z nás být. Je jedno, jak moc se snažíme, občas nám to zkrátka „ujede“.

Divoké pátky s alkoholem, následné psaní textovek bývalému. Vyřčení něčeho, co mělo zůstat ukryté v hlubinách mysli. Napadení kluka, který nás už několikrát zatahal za cop. Zní vám to povědomě? Všichni jsme si tím prošli. A pokračujme… Bezesné noci během puberty. Pocit, že naprosto selháváme jako součást skupiny, a touha po tom být moudrou a vyrovnanou osobou, která vždycky ví, co dělat. Ať děláme cokoliv, být dospělí se nám prostě nedaří.

Teď máme konečně vědecky ověřenou příčinu. Bez frontálního laloku a jeho funkce „držet nás při smyslech a rozumu“ holt dospělost přijít nemůže.

Dospělost je schopnost omluvit se a přiznat, že se mýlíme, protože víme, že nás naše chyby nedefinují.

Ať už se zrovna ocitáte na cestě k oné magické dvacítce, nebo se snažíte pochopit jednání svých pubertálních dětí, mějte na paměti jedno: dospělost se nedá vynutit, musíme k ní prostě dozrát.

Klidně neustálým pokoušením sebe samého a překračováním našich možností spojeným s následným omlouváním. Nejdůležitější je přijmout sebe samého, a to i s chybami. Ani dospělí nejsou perfektní. A moudrost? Prý přijde s věkem

Mohlo by vás také zajímat:

O zamilovanosti jinak aneb Miluji Tě z celého limbického systému

Jsou jako hvězdy. Lidé, pro které v životě obtížně hledáme místo

Tereza Roshique
Věčně hledající studentka psychologie s nadšením pro mozky a filozofování.

Komentovat

avatar

wpDiscuz

K poskytování služeb, personalizaci obsahu a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Co to znamená?

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close