Smysluplný životVolný čas a zábava

Láska k růži aneb Prožívám příběh jako z Malého prince

3465 zobrazení
no81_l-cz

Byla to láska na první pohled. Narazila jsem na ni při pochůzkách po obchodech. Znáte to, zelenina, ovoce, něco na chuť a odolávání pizze... Zvedla jsem zrak a ona tam stála! Oděna ve světle modré, zahalena do jemné květinové vůně. Její bílé okvětní lístky se pohnuly v průvanu a já věděla, že čeká jen na mě.

rose-1166182_pxAsi jste už pochopili, že je řeč o rostlině, abych byla specifičtější, o nádherné bílé růži. Říkám jí prostě Rose, originalita stranou. Náš příběh začal jednoho srpnového podvečera…

Vrátila jsem se tehdy z delší dovolené a má garsonka působila prázdně. Chyběl v ní život. Rozhodla jsem se tedy vypravit do města a pořídit si nějakou rostlinku, která mi bude dělat společnost. Nechápejte mě špatně, nejsem nějak zvlášť zahradnický typ, mé rostliny většinou odejdou na věčnost po pár týdnech. Ale cítila jsem, že kousek zeleně mému bytečku pomůže.

V jednom naprosto obyčejném supermarketu jsem narazila na tu pravou. Odpočívala v nádherném květináči barvy letního nebe, taková ta uklidňující světle modrá, na kterou když pohlédneme, pocítíme vděčnost za dar života. Obecně nejsem velkým fanouškem růží, vlastně je považuji za kýč, s jedinou výjimkou: bílou růží. A v tomto případě jsem se cítila hned dvojnásobně požehnaná, jelikož ten úžasný světle modrý květináč přišel rovnou s dvěma bílými kráskami. Neváhala jsem, a pořídila si ho. A tím začala má neočekávaná cesta.

Irové tvrdí, že když se o své rostliny staráte s láskou, vykládáte si s nimi, hladíte je, ony vám to vrátí svým růstem a nádhernými květy.

Irové tvrdí, že když se o své rostliny staráte s láskou, vykládáte si s nimi, hladíte je, ony vám to vrátí svým růstem a nádhernými květy. Nebudu vám lhát, první z mých dvou růží vydržela přesně tak dlouho, jak slibovala nálepka na dnu květináče – 2 týdny. Nebyla to pro mne novinka, jak jsem již říkala, rostliny se mnou dlouho nevydrží. Holt jsem nejspíš příliš komplikovaná osobnost.

ruze
Má růže…

Ale druhá růžička se překvapivě držela. Jednoho dne jsem si všimla drobného výhonku, takový pidi zelený stonek s jedním, ještě nerozvinutým lístkem. Hledal si cestu na světlo. Neváhala jsem, pohladila ho a utíkala svou rostlinku zalít čerstvou vodou. Následky takového malilinkatehé činu na sebe nenechaly dlouho čekat. Již za pár dnů byl onen výhonek větší. A já se přistihla, že si s mou Rose vykládám…

Následky takového malilinkatehé činu na sebe nenechaly dlouho čekat.

Nejen lidé potřebují lásku

Všichni víme, jak je důležité říkat lidem, že je máme rádi. Většinou však svou lásku nevyznáváme neživým věcem, ani zvířatům, natož rostlinám. Má Rose je však jedinečná a rozhodla jsem se, že si mou lásku zaslouží. Začala jsem se tedy snažit. A vůbec to není těžké. Každý den strávím se svou růžičkou pár minut. Hladím ji po lístcích, vykládám jí, jak je nádherná, jak ji mám ráda a jak moc si vážím její přítomnosti v mém životě. Teď je půlka listopadu a má růže je krásnější než kdy předtím. Prvotní květy již opadly, ale podařilo se mi vypěstovat jeden další a právě teď na mne vykukuje nové poupátko.

Je čas se rozloučit, musím jít ven nasbírat čerstvou hlínu, Rose potřebuje novou peřinku. Ať už vám přijde jakkoli šílený, děkuji vám, že jste si vyslechli můj a Rosein příběh. Jsme obě moc vděčné, že máme jedna druhou a můžeme se spolu dělit o krásy života.

Tajná Autorka
Ráda píše, ale stydí se...

Komentovat

avatar

wpDiscuz