Vztahy a emocePartnerství

Láska napříč kontinenty: Všechno jednou končí, aneb jak jsem si opět nechala zlomit srdce

531 zobrazení
tinder_rande

Minul nás První Máj, den zaláskovaných párů líbajících se pod třešněmi. Tento „Máj lásky čas“ jako kdyby zosobnil můj vlastní milostný život. A ač už jsem ten smutný příběh nechtěla moc vyprávět, je na čase jej pořádně ukončit.

Veronika_ColoradoStory o tom, jak jsem našla lásku za velkou louží, už znáte – tak si poslechněte i její další část, která vypráví o tom, jak jsem opět skončila sama se zlomeným srdcem. Muž, do kterého jsem byla zamilovaná, se se mnou rozešel přes zprávu na online chatu. Ještě na konci ledna jsem se bála, že je to start nějaké hnusné tradice. Ale dnes jsem už tu realitu přijala jako důležitou životní zkušenost. A i když bychom si měli užívat krásných nových začátků a něžných lásek, je podle mne důležité mluvit i o láskách, které už nadobro skončily.

To, co začalo jako výjimečné přátelství dvou lidí z různých koutů světa, se změnilo na ultimátní milostnou story, která konkurovala romantickým hollywoodským trhákům. Ani se mi tomu nechtělo věřit, ale bylo to tak. Muže, kterého jsem poznala přes internet (!), jsem hned dvakrát minulý rok navštívila v jeho rodném městě a několik měsíců s ním žila pod jednou střechou.

Takhle následovat své srdce přes půl kontinentu se mnohým čtenářům mého příběhu zdálo naprosto zcestné, ale věřte mi, mě na tom v té chvíli (a ani teď) nepřijde nic špatného – právě naopak.

Takhle následovat své srdce přes půl kontinentu se mnohým čtenářům mého příběhu zdálo naprosto zcestné, ale věřte mi, mně na tom v té chvíli (a ani teď) nepřijde nic špatného – právě naopak. Bylo to neuvěřitelné štěstí, které mne naplňovalo od hlavy až k patě. A samozřejmě, dobrodružství, na které nikdy nezapomenu. Když jsem se ale po svém druhém pobytu v USA vrátila zpátky do Prahy, všechno to navždy skončilo.

Místo ve skříni na konci světa

Nebylo to kruté překvapení – nepřišlo to ani ze dne na den. Tahle „rozchodová“ fáze nám dvěma zabrala celý leden. Už si ani nepamatuji, kolik nocí jsem proplakala, kolikrát jsem ho prosila, aby se mnou mluvil, abychom se to pokusili nějak všechno napravit… Nemělo to smysl. Moje poslední slova k němu byla hořká, plná zoufalého hněvu a smutku. Když máte zlomené srdce, je velmi těžké nějak rozumně formulovat slova. Ale dodnes si myslím, že bych mu lépe své „sbohem” v takové chvíli ani říct nedokázala.

Veronika_3Od té doby, co jsem se vrátila z USA a četla své starší příspěvky na svém anglickém blogu, jsem zjistila, že jsem na něj téměř nepsala o žádných svých zážitcích z Ameriky. Ultimátní láska Češky a Američana – téměř ani řádka. Asi jsem podvědomě měla strach, že když to udělám, někdo si NĚČEHO všimne a upozorní mne, že na tom našem vztahu skutečně není něco v pořádku. Když se ohlížím na všechno, co jsme spolu prožili, možná jsem to mohla všechno předvídat, ale moje zklamání by to rozhodně nezmenšilo.

Když se ohlížím na všechno, co jsme spolu prožili, možná jsem to mohla všechno předvídat, ale moje zklamání by to rozhodně nezmenšilo.

Všechny krásné vzpomínky se mi od konce našeho vztahu pokřivily do podivně zlověstných obrazů a už ani nevím, co bylo skutečné, nebo falešné. Poprvé v životě jsem věřila tomu, že jsem potkala svou velkou lásku. Nedokážu spočítat, kolikrát mi řekl, že mne miluje, že se mnou chce žít, že si mne chce dokonce i vzít. Bylo to až příliš krásné.

Vymýšleli jsme, co společně podnikneme toto léto, plánoval mne navštívit v mém městě. Předtím, než jsem se měla vrátit do Čech, mne přesvědčil si v jeho bytě nechat pár svých věcí. A až se k němu budu zase vracet, aby to byl návrat domů. Bylo to jen malé gesto, ale vehnalo mi slzy do očí – místo ve skříni na druhém konci světa mi prostě nafouklo srdce na desetinásobek.

dollarphotoclub_89707335

Nepříjemný zmatek

Muž mého srdce mi ale často motal hlavu nepříjemným zmatkem. Dnes už nevím, kolikrát odstrčil mou ruku, když jsem se jej chtěla dotknout. Kolikrát uhnul, když jsem jej chtěla políbit. Ta jeho chladná stránka mne děsila a naplňovala smutkem – nevěděla jsem, co s tím dělat. Když jsem se jej ptala, jestli je něco špatně, hned mne ujistit, že mne miluje a všechno je tak, jak má být. A i když jsem se trápila obavami a zmatkem, rozhodla jsem se mu věřit a zaměřila se na všechno, co nám dvěma činilo radost a štěstí.

Dnes už nevím, kolikrát odstrčil mou ruku, když jsem se jej chtěla dotknout. Kolikrát uhnul, když jsem jej chtěla políbit. Ta jeho chladná stránka mne děsila a naplňovala smutkem – nevěděla jsem, co s tím dělat.

A tak to přišlo. Tři měsíce jsme společně žili pod jednou střechou a já se musela vrátit zpátky do Čech. Oba dva jsme měli povinnosti – dobře to všichni znáte, „důležité věci” jako práce a vydělávání peněz. Já jsem na konci prosince zahájila nový lov na práci a můj muž mi velmi chyběl.

Jak to s námi dopadlo? Otočte na další stránku…

Veronika Doleželová
Jsem dítě překvapení...

Komentovat

avatar

wpDiscuz

K poskytování služeb, personalizaci obsahu a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Co to znamená?

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close