Vztahy a emoceLidé kolem nás

Lidé, kteří jsou jako střep. Bez bolesti je z života nedostaneme

750 zobrazení
Láska

Vklouznou do našeho života hladce a bez pozvání. Jejich příchodu si možná ani nevšimneme. Velmi brzy nám ale dojde, že tam jsou. A pokud je zkusíme odstranit, bude to rozhodně bolet. Lidé, kteří se do naší duše zavrtají jako střep.

Jejich přítomnost nás občas tlačí a není vždy snadné s nimi žít. Možná máme někdy pocit, že by nám bez nich bylo líp. Problém ale je, že nás znají tak dobře, jako nikdo jiný. A to, co nás s nimi pojí, je pocit souznění a láska. Ve výsledku dobře víme, že nejlépe je nám s nimi.

Do našeho života vchází neočekávaně, na nic se neptají a nečekají na pozvání. Nic od nich nečekáme, a proto nejsme ostražití. Naopak, většinou je nám s nimi moc dobře. Automaticky je proto pouštíme k sobě tak blízko, jako nikoho jiného.

Zaryjí se do života

Jejich příchod nás možná trochu zabolel, ale s největší pravděpodobností jsme si ho ani nevšimli. Jsou jako ostrý střep, zaryjí se nám do života a než se nadějeme, máme je hluboko pod kůží. A nedlouho poté i v srdci.

Všichni si přejeme být střepem v něčím životě.

Pokud si jich rychle nevšimneme a necháme je tam, kde jsou, brzy si na ně zvykneme. Po jejich příchodu se náš život hladce zacelí a kůže je rychle obroste – a na první pohled nemusí být znát, že je v životě vůbec máme.

Pravdou ale je, že čím déle jsme s nimi, tím větší na nás mají vliv. Čím více s nimi trávíme času, tím hlouběji se nám zavrtávají do duše. Jednoho dne se může stát, že se dostanou tak hluboko, že kdybychom se je z nás snažili vytrhnout, vzali by s sebou kus našeho srdce.

Tito lidé jsou nám tak blízcí, že s naší duší splynou v jedno. Jakmile to zjistíme, většinou se lekneme. Uvědomíme si totiž, že převrátili náš život vzhůru nohama – a nám se to líbí! Najednou se cítíme nesví a zranitelní.

Zůstane po nich hluboká rána…

Náhle totiž pochopíme, jakou pro nás mají cenu.  A dojde nám, že uděláme všechno na světě, aby tenhle neplánovaný střep v našem nitru zůstal co možná nejdéle. Víme totiž, že kdyby z našeho života odešli, tak by to nebylo úplně bez následků. Jemné kousky střípků, které by zůstaly zaryty do kůže, vzpomínky na to, jak kdysi byli naší součástí a hluboká rána, kterou by bylo potřeba pečlivě zacelit.

I ta nejhlubší rána se časem zacelí a zůstane po ní hladká jizva.

Umíme bez těchto lidí žít. Pokud se rozhodnou, že v našem životě už nechtějí mít své místo, tak je můžeme nechat jít. Nakonec to vždy zvládneme. I ta nejhlubší rána se časem zacelí a zůstane po ní hladká jizva. Jisté je ale jedno – tito lidé nás navždy změní, a pokud odejdou, tak už nikdy nebudeme stejní jako dřív.

Máte takové lidi ve svém životě? Podělte se s námi v diskuzi pod článkem…

Více k tématu: Jsou jako hvězdy. Lidé, pro které v životě obtížně hledáme místo

Lucie Vanišová
Elektroenergetička, jogínka a spoluzakladatelka magazínu Antilopa s láskou ke knihám, krásným myšlenkám, lidem a jejich mozkům.

Komentovat

avatar

wpDiscuz

K poskytování služeb, personalizaci obsahu a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Co to znamená?

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close