Smysluplný životVolný čas a zábava

Miluji to tu! aneb Naše tajná místa, která budí radost, inspirují a nutí k tvořivosti

536 zobrazení
ntk_20-kopie-kopie

Každý takové místo máme. Minimálně každý introvert. Jsou to speciální místa, která v nás něco vzbuzují – příjemné pocity, zajímavé myšlenky, vzpomínky nebo inspiraci. Jsou to místa, kde se ztrácíme v čase, kam chodíme načerpat energii, vyvztekat se, odpočinout si anebo nasbírat novou motivaci.

bench-560435-kopieJako správný introvert mám takových míst víc. Ráda se schovávám v maličké kavárně v centru Budapešti ukryté v nenápadné zelené budově. Odpočinek a klid sbírám v otevřeném coupé s maličkými stolky ve ztichlém vlaku plném podřimujících cestujících či zarostlém koutu botanické zahrady v srdci Prahy. Ráda si užívám chvíle s kávou na dřevěné skládací židličce schovaná pod stříškou na našem balkoně. Miluji čtení knih na oprýskané lavičce u pole za městem. Chodím se toulat do úzkých uliček v neznámém městě, vychutnávám si cizí vůně a sbírám inspiraci…

Jedním z nejvíce inspirativních míst je pro mě ale Národní technická knihovna (NTK) v Praze. Tato zvláštní budova s oblými zdmi ve mně odjakživa vzbuzovala smíšené pocity, které se postupem času ustálily na příjemné hladině. Nyní se stala místem, kam se chodím uvolnit a schovat vždy, když mám pocit, že nic nemá smysl nebo že něco nedokážu.

Knihovna je tichá a inteligentní a žije si vlastním životem. (Doslova! Výpůjčky i vrácení knih probíhají téměř plně automaticky. Měří a reguluje svou vnitřní teplotu, natáčí listy venkovních žaluzií a to vše ve většině případů bez lidského zásahu). Pestrobarevné podlahy evokují tvořivou radost a pocit života a satirické komiksové kresby na betonových schodech vzbuzují otázky a víří myšlenky. Barvy na zemi jsou v ostrém kontrastu se studeným a hladkým pohledovým betonem, po kterém myšlenky kloužou jako po skle. Linie budovy působí studeně a čistě, jako by chtěla inspirovat, ale rozhodně ne unavovat, rušit nebo krást pozornost zbytečnými detaily.

int-macocha_prevodZní to bláznivě. Ale kdykoliv se procházím tichými chodbičkami mezi regály s knihami, poslouchám šum tlumeného šepotu studentů a zvuky svých kroků, tak cítím, že tu nejsem sama. Zdá se mi, že mě knihovna pozoruje. Zvědavě se dívá, zkoumá mě a čeká, co se bude dít. Stává se, že jsem netečná, občas se jen posadím do pohodlného křesla a dlouhou dobu tiše pozoruji atrium a pilně pracující studenty ohnuté nad stoly. Knihovna to chvíli vydrží a odpočívá se mnou.

Brzy ale začne být netrpělivá a v hlavě mi zní tichounké šeptání: „Zvedni se a vezmi si nějakou dobrou knihu z regálu! Támhle je oddělení, které tě zajímá! Vezmi si knihu a posaď se s ní do pohodlné sedačky…“ Občas to udělám a začnu prozkoumávat dlouhé regály. Někdy ale jen zůstávám sedět a užívám si její atmosféru.

Vždy, když se procházím v jejích útrobách, cítím se v bezpečí. Moje myšlenky se cítí v bezpečí. Najednou mám pocit, že všechno je možné a „tvořit“ je jediná moje cesta. Probouzí ve mně buňky vědce, touhu učit se, zkoumat a dělat skvělé věci. Všechny možnosti se zdají být otevřené a nekonečné. Věřím, že z lidí, kteří naslouchají, může vychovat inženýry, magistry a vědce.

ntk_43Tady je v pořádku, že jsem zvědavá. Knihovna mě nikdy nesoudí. Ona má pro mě pochopení. Loučím se s ní s radostí a skálopevnou motivací a slibuji, že se brzy vrátím.

Fotografie: archiv NTK, pixabay

Národní technická knihovna

Máte své milované místo, kam chodíte čerpat inspiraci? Podělte se s námi v diskuzi pod článkem…
Lucie Vanišová
Elektroenergetička, jogínka a spoluzakladatelka magazínu Antilopa s láskou ke knihám, krásným myšlenkám, lidem a jejich mozkům.

Komentovat

avatar

wpDiscuz