Smysluplný životVolný čas a zábava

Miluji to tu! aneb Naše tajná místa, která budí radost, inspirují a nutí k tvořivosti

468 zobrazení
ntk_20-kopie-kopie

Každý takové místo máme. Minimálně každý introvert. Jsou to speciální místa, která v nás něco vzbuzují – příjemné pocity, zajímavé myšlenky, vzpomínky nebo inspiraci. Jsou to místa, kde se ztrácíme v čase, kam chodíme načerpat energii, vyvztekat se, odpočinout si anebo nasbírat novou motivaci.

bench-560435-kopieJako správný introvert mám takových míst víc. Ráda se schovávám v maličké kavárně v centru Budapešti ukryté v nenápadné zelené budově. Odpočinek a klid sbírám v otevřeném coupé s maličkými stolky ve ztichlém vlaku plném podřimujících cestujících či zarostlém koutu botanické zahrady v srdci Prahy. Ráda si užívám chvíle s kávou na dřevěné skládací židličce schovaná pod stříškou na našem balkoně. Miluji čtení knih na oprýskané lavičce u pole za městem. Chodím se toulat do úzkých uliček v neznámém městě, vychutnávám si cizí vůně a sbírám inspiraci…

Jedním z nejvíce inspirativních míst je pro mě ale Národní technická knihovna (NTK) v Praze. Tato zvláštní budova s oblými zdmi ve mně odjakživa vzbuzovala smíšené pocity, které se postupem času ustálily na příjemné hladině. Nyní se stala místem, kam se chodím uvolnit a schovat vždy, když mám pocit, že nic nemá smysl nebo že něco nedokážu.

Knihovna je tichá a inteligentní a žije si vlastním životem. (Doslova! Výpůjčky i vrácení knih probíhají téměř plně automaticky. Měří a reguluje svou vnitřní teplotu, natáčí listy venkovních žaluzií a to vše ve většině případů bez lidského zásahu). Pestrobarevné podlahy evokují tvořivou radost a pocit života a satirické komiksové kresby na betonových schodech vzbuzují otázky a víří myšlenky. Barvy na zemi jsou v ostrém kontrastu se studeným a hladkým pohledovým betonem, po kterém myšlenky kloužou jako po skle. Linie budovy působí studeně a čistě, jako by chtěla inspirovat, ale rozhodně ne unavovat, rušit nebo krást pozornost zbytečnými detaily.

int-macocha_prevodZní to bláznivě. Ale kdykoliv se procházím tichými chodbičkami mezi regály s knihami, poslouchám šum tlumeného šepotu studentů a zvuky svých kroků, tak cítím, že tu nejsem sama. Zdá se mi, že mě knihovna pozoruje. Zvědavě se dívá, zkoumá mě a čeká, co se bude dít. Stává se, že jsem netečná, občas se jen posadím do pohodlného křesla a dlouhou dobu tiše pozoruji atrium a pilně pracující studenty ohnuté nad stoly. Knihovna to chvíli vydrží a odpočívá se mnou.

Brzy ale začne být netrpělivá a v hlavě mi zní tichounké šeptání: „Zvedni se a vezmi si nějakou dobrou knihu z regálu! Támhle je oddělení, které tě zajímá! Vezmi si knihu a posaď se s ní do pohodlné sedačky…“ Občas to udělám a začnu prozkoumávat dlouhé regály. Někdy ale jen zůstávám sedět a užívám si její atmosféru.

Vždy, když se procházím v jejích útrobách, cítím se v bezpečí. Moje myšlenky se cítí v bezpečí. Najednou mám pocit, že všechno je možné a „tvořit“ je jediná moje cesta. Probouzí ve mně buňky vědce, touhu učit se, zkoumat a dělat skvělé věci. Všechny možnosti se zdají být otevřené a nekonečné. Věřím, že z lidí, kteří naslouchají, může vychovat inženýry, magistry a vědce.

ntk_43Tady je v pořádku, že jsem zvědavá. Knihovna mě nikdy nesoudí. Ona má pro mě pochopení. Loučím se s ní s radostí a skálopevnou motivací a slibuji, že se brzy vrátím.

Fotografie: archiv NTK, pixabay

Národní technická knihovna

Máte své milované místo, kam chodíte čerpat inspiraci? Podělte se s námi v diskuzi pod článkem…
Lucie Vanišová
Elektroenergetička, jogínka a spoluzakladatelka magazínu Antilopa s láskou ke knihám, krásným myšlenkám, lidem a jejich mozkům.

Komentovat

avatar

wpDiscuz

K poskytování služeb, personalizaci obsahu a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Co to znamená?

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close