Smysluplný životŽivotní hodnoty

O citlivosti upřímně: Je to dar, nebo věčné prokletí?

3505 zobrazení
AdobeStock_93358676 - kopie

Silný smutek, negativní emoce i hluboká vnímavost. To všechno nás obklopuje, pokud jsme citliví. Citlivost je úžasným darem i největším trestem. Nebo obojím? Pokud jsme citliví lidé, klademe si tuto otázku velmi často.

Líné odpoledne v kavárně. Mladý pár sedí u kulatého stolku a tiše si povídá. Zdá se, že je jim příjemně a užívají si hezké odpoledne. Najednou se ale žena rozpláče. Zdánlivě se nic nestalo a partner se tváří překvapeně. Co se děje?

Během pár minut se žena uklidní a utře si slzy. Plakala kvůli tomu, že její tatínek je nemocný. Sice je velmi zodpovědný, pečuje o své tělo a dělá pro zdraví vše, co může, ale ona mu nedokáže pomoci. Plakala kvůli tomu, že má o něj strach. A také kvůli tomu, že se z nejasného důvodu cítí už pár dní bezmocná i proto, že ráno četla zprávy a už od 7 ráno cítí úzkost z toho, kam celý náš svět spěje.

Její parter se dívá nechápavě a po očku sleduje lidi u okolních stolů. Je v rozpacích, neví, jak se zachovat, a stydí se za její slzy. Nerozumí tomu, co je vyvolalo.

Vítejte v klubu citlivých lidí

Možná jste zažili něco podobného u své maminky, partnera, nejlepší kamarádky anebo dokonce u sebe. Možná vnímáte věci, které ostatní přehlížejí, a vyvedou vás z rovnováhy události, které nechávají jiné lidi chladné. Možná vám hlavou běhají myšlenky, které vám ruší klidný spánek. Ano? V tom případě vítejte mezi námi.

Být citlivým je únavné a náročné. Většinu času nás to netěší. Prochází námi všechny zážitky a události, a to nejenom ty naše. Stejně nás jako vlny neustále strhávají i příběhy našich blízkých a známých. Ano, všechno nás bolí.

Děláme si starosti, které druzí nechápou, a trápíme se zdánlivě „imaginárními“ problémy. Dokážou nás rozhodit i ty nejmenší události a někdy i pouhé myšlenky, které nám běhají hlavou. Okolí se jevíme náladoví a iracionální a možná i emocionálně nevyrovnaní. Silně prožíváme věci, nad kterými ostatní mávnou rukou, narážíme na nepochopení a poznámky o naší „nevyrovnanosti“. Často se zraňujeme a jsme vyčerpaní. Není to tak ale správně?

Citlivost jako dar

Pojďme se na citlivost podívat z druhé strany. Věřím, že je to dar. Prožíváme silně smutek a všechny negativní emoce, ale stejně tak i všechny pozitivní. Když máme radost, je obrovská. Dokážou nás nadchnout maličkosti. Umíme se smát, být šťastní a milovat z celého srdce. Umíme být soucitní a něžní a cítíme silnou vášeň.

Všechny naše emoce jsou silné, hluboké no.49_L-cza divoké, jako sám život. Snadno se učíme empatii a dokážeme s láskou pečovat o své blízké.

Citlivost nám také zajišťuje bohatý život a barevný vnitřní svět. Dokážeme hlouběji prožívat a všímat si maličkostí, které obvykle lidé přecházejí. Dokážeme vidět ty nejmenší detaily, nasloucháme bubnování deště na střeše, všímáme si barevného listí uvízlého pod nohama lavičky, postřehneme tónu hlasu, kterým nás ráno pozdravil náš partner, ve kterém během vteřiny umíme vyčíst, že je něco špatně.

Dokážeme se radovat ze všeho a najít barvy tam, kde ostatní vidí jen šeď a prázdná místa.

Děkujme Přírodě/Bohu, že nám nadělila brýle s duhovými sklíčky, přes které se díváme na svět a vnímáme ho neskutečně barevný.

Citlivost je dar a to nejlepší, co s ní můžeme udělat, je přijmout ji. Děkujme Přírodě či Bohu, že máme brýle s duhovými sklíčky, přes které se díváme na svět a vnímáme ho neskutečně barevný. Nezapomínejme, nedostal je každý a není to samozřejmost.

Nenechme si nikdy namluvit, že naše citlivost je chyba nebo defekt, který je třeba potlačit. Každý máme práh citlivosti nastavený jinde, ale žádný není špatný, nebo správný. Správný je pro nás pouze ten náš.

 

Bojujete se svou citlivostí? Máte citlivého partnera? Podělte se s námi v diskuzi pod článkem…
Lucie Vanišová
Elektroenergetička, jogínka a spoluzakladatelka magazínu Antilopa s láskou ke knihám, krásným myšlenkám, lidem a jejich mozkům.

Komentovat

avatar

wpDiscuz