Vztahy a emocePartnerství

O Lásce: Té opojné bludičce, bez které nechceme žít

1 komentář418 zobrazení
AdobeStock_132965252

Nebude nikdy stejná, nebude se řídit podle žádné předem stanovené šablony. Můžeme se o to snažit sebevíc, ale Láska si bude stejně dělat věci po svém...

O lásce toho bylo již napsáno mnoho. Jak léčí i zabíjí, jak je stálá a přitom křehká, jak umí srdce pohladit a zároveň ho rozdrásat na ty nejmenší kousky.

Láska bude mít vždycky dvě tváře s tisíci možnými grimasami. Nebude nikdy stejná, nebude se řídit podle žádné předem stanovené šablony. A můžeme se o to snažit sebevíc. Láska si bude stejně dělat věci po svém. Bude přicházet v tu nejméně vhodnou chvíli a odcházet stejně náhle, jako se z rozpálené letní oblohy spouští bez varování vlahý déšť.

Láska umí být krásná. Dokáže proměnit zachmuřelý svět na pestrobarevný ráj, ve kterém není žádný problém dostatečně velký a žádná povinnost příliš důležitá. Má schopnost hledat dobro v nejtemnějších koutech duše, vznášet se nad rozkvetlou loukou a vést naše nohy po mechové cestě tam, kde se dějí zázraky.

Umí hladit po opálené tváři i v otevřené ráně, naslouchat, poradit, pečovat. Láska chrání celou naši bytost jako ten nejstatečnější bojovník svého krále. Když v ni bezmezně věříme a milujeme, jsme nezranitelní. Celý svět nám leží u nohou, stejně jako my ležíme u nohou lásce. Té opojné a zrádné bludičce.

Když v ni bezmezně věříme a milujeme, jsme nezranitelní. Celý svět nám leží u nohou, stejně jako my ležíme u nohou lásce. Té opojné a zrádné bludičce…

To proto, že právě láska dokáže být také tou největší lidskou bolestí. Může se během setiny sekundy změnit z pohádky na zlý sen. Noční můru, která pronásleduje nás i náš bezbranný stín na každičkém kroku. Bodá nám do srdce tou nejtenčí jehlou a vyšívá do něj stehy utrpení. Nic na světě nebolí tolik, jako láska. Ten tichý nepřítel, který sedí hluboko v nás a krade všechno krásné, co nám zbylo. A čas, který jediný dokáže lásku zahojit, se jen líně plazí u země.

Těžko se odchází a ještě hůře zapomíná. Ale taková prostě láska je. Není černá ani bílá. Nezaručí nám, že nezačne pršet, ale vždy zařídí, aby všechny louže zmizely, mraky se roztrhaly a začalo znovu svítit slunce. Na nás. Na náš život a lásku. Protože ať chceme, či ne, láska je v každém našem nádechu i výdechu. Nikdy úplně nezmizí. Jen je někdy milovanou a jindy nenáviděnou. Ale právě to dělá z lásky tu nesmírně vzácnou věc, pro kterou jsme se kdysi všichni narodili.

Barbora Lišková
Jsem bývalá studentka tvůrčího psaní na Literární akademii, nyní studuji média na Metropolitní univerzitě. Ráda se probouzím se Sluncem, ačkoli věřím, že fantazie a sny mohou pořádně dýchat jen za tmy. A na samém konci všeho budou vždy životní příběhy.

Komentovat

avatar

Řadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Evik
Čtenář
1 rok 2 měsíce

Úžasný. …..čtu a čtu. ….je mi porad lip a lip

wpDiscuz