Vztahy a emoceLidé kolem nás

Podivíni kolem nás aneb Jak fungují vědci

598 zobrazení
scientist doctor hand holds virtual molecular structure in the lab as concept

Vědci. Zvláštní skupina lidí, kteří jsou jiní. Mohou být nenápadní, ale i velice výrazní. Není důležité, jakému oboru se věnují, všechny je spojují neobyčejné schopnosti a svobodná mysl. Naučme se s nimi žít.

Před pár dny jsem na vlastní kůži okusila nepříjemnou situaci. Po obědě jsem si zašla na kávu do bufetu v naší škole. Za pultem stály tři prodavačky a společně fungovaly jako skvěle namazaný stroj – každá měla své přidělené místo a obsluhovaly rychle, efektivně a skvěle. Do té doby, než jsme na řadu přišli my, skupinka vědců, a okamžitě jsme zabrzdili provoz.

Ve frontě přede mnou stál kolega, který už řadu let vyvíjí a zdokonaluje letecké navigační systémy. Byl zabraný do svých myšlenek, stoupl si do špatné fronty a vyvolal tím zmatek a vzteklé nadávky prodavaček. Za ním stáli dva zahraniční studenti kybernetiky, kteří se snažili objednat si párky. Okamžitě přitom vznikl další zmatek: vůbec totiž nevěděli, kolik si k nim dají rohlíků! Nadávky prodavaček nabíraly na intenzitě a padla i slova: „Blbci ani neví, kolik si dají rohlíků!“

Pak jsem přišla na řadu já. Objednala jsem si kávu, ale v myšlenkách jsem byla stále ještě v práci. Nejenže jsem si stoupla do špatné fronty, ale „dokonce“ jsem se pokusila omylem zaplatit jiné prodavačce! To už jedna z nich nevydržela a vybouchla, a vyslechli jsme si od ní milý komentář: „Je to tu samý debil a vysoká se to nazývá jen podle výšky budovy!“ (Naše fakulta má 8 pater).

Tato zkušenost mě zranila. Před obědem jsem pracovala na simulaci přenosových soustav, na které se chystám testovat vliv výpadku velkého elektrárenského bloku na ČR. Toto byla v danou chvíli moje priorita. Ženy v kantýně jsou rychlé a efektivní a dělají svoji práci dobře. Vážím si jejich práce. Ale nejsem ony. Pro mě je naprosto nepodstatné, v jaké stojím frontě a jakou si dám kávu. Plánuji celý život tvrdě pracovat a třeba se mi jednou podaří přinést něco nového do mého oboru a pomoci všem lidem. Ale ženám za pultem to nevysvětlím. Pro ně jsem divná, nepoužitelná a hloupá. Jejich svět tvoří káva, lidé ve frontě a párky.

Svět jako neobyčejné místo

Jsem vědec. Svět vnímám jako velké hřiště, neobyčejné místo, které je třeba prozkoumat. Zajímá mě, jak a proč věci fungují a jak je možné je vylepšit. Svět kolem sebe analyzuji, rozkládám do nejmenších dílků a detailů, zkoumám je a zase skládám zpět. Stále si přeji vědět víc. Nemám ráda prošlapané cestičky, jsem jako dítě, potřebuji najít svou vlastní cestu. Toužím dělat věci jinak, přidávat do lana svého oboru nová vlákna a dostat se tam, kde ještě nikdo přede mnou nebyl. Toužím řešit problémy, které ještě nikdo přede mnou nevyřešil. Zažívám tvůrčí nadšení, kdy v zápalu práce zapomínám jíst.

Svět kolem sebe analyzuji, rozkládám do nejmenších dílků a detailů, zkoumám je a zase skládám zpět. Stále si přeji vědět víc.

Miluji tuhle práci a vnímám ji jako poslání. Fascinuje mě mysl vědců, hluboce si jich vážím a jsem mezi nimi moc ráda. Vím, že naše práce má smysl. Zároveň jsou ale chvíle, kdy se cítím být v izolaci a bolí mě reakce okolí. Jsou to chvíle, kdy nám lidé dávají jasně najevo, že jsme jiní.

Ano, my vědci většinu času bloudíme ve světě myšlenek, a když přemýšlíme, tak býváme odtržení od reality. Občas nosíme prestige či jiné zvláštní boty, batůžky, kostkované košile či jiné neobvyklé oblečení. Občas se nečešeme, chodíme pozdě a jsme rozevlátí. Občas nevíme, co je za den. (Vlastně docela často…)

V pasti očekávání

Vytváříme si vlastní pravidla a těžko se ohýbáme podle norem. Nevidíme smysl ve formalitách. S běžnými lidmi se často nudíme. Neradi se chováme podle očekávání druhých, někdy říkáme něco nevhodného a tím se lidí nevědomky dotkneme. Občas se zdá, že jsme jiní a ostatním lidem se možná zdáme k smíchu…

Ale nezapomeňte, že vše, co děláme, děláme pro lidi!

Vyvíjíme nové technologie, zkoumáme a spousty hodiny pracujeme, abychom vytvořili lepší svět pro všechny. Jsme tady proto, abychom lidem zajistili pohodlnější, bezpečnější nebo delší život. Máme hlubokou víru v to, že naše práce lidem pomůže a že má smysl.

Až příště před vámi ve frontě potkáte vědce, který si v tu chvíli nebude jistý, jestli chce k párku dva rohlíky, nebo jeden, a budete mít chuť se smát, zkuste si vzpomenout na to, že člověk, který stojí před vámi, možná vyvíjí nástroj, který za pět let zajistí vyšší spolehlivost dodávky elektřiny ve vaší zásuvce. Anebo možná za deset let dokáže vyléčit z rakoviny vaše těžce nemocné dítě…

Lucie Vanišová
Elektroenergetička, jogínka a spoluzakladatelka magazínu Antilopa s láskou ke knihám, krásným myšlenkám, lidem a jejich mozkům.

Komentovat

avatar

wpDiscuz

K poskytování služeb, personalizaci obsahu a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Co to znamená?

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close