Vztahy a emocePřátelství

O přátelství, vzácném zboží, které v regálech obchodů nenajdeme

654 zobrazení
life-863037_PX - kopie

Přátelství je jedním z největších a nejkrásnějších darů, které život nabízí. Činí nás bohatšími i šťastnějšími, ale není to zadarmo. Všechna přátelství totiž mají jednu věc společnou: chceme-li si je uchovat, čeká nás tvrdá práce.

Některá přátelství vznikají už ve školce, kde společně vytváříme rodinu z panenek, stavíme města s nekonečným množstvím silnic a dálnic, abychom mohli projet všechna autíčka.

Některá vznikají vlastně náhodou. Třídní učitelka, jen o pár let starší, je náhle osobou, které můžeme zavolat i ve 3 ráno a postěžovat si na špatný den. Spolužák sedící o pár židlí vedle se stane naší spřízněnou duší v oblasti ekonomie. Dívka, se kterou se dáme do řeči v tramvaji, nám v životě zůstane dalších pár let.

Přátelství jsou různá, přesto však mají jednu věc společnou: chceme-li si je zachovat, čeká nás tvrdá práce.

„Chci člověka, který se v mém životě objeví náhodou, ale zůstane, protože chce.“ -neznámý autor

V již zmíněné školce, kdy je naší jedinou starostí,Přátelství
jestli máme růžové sandálky a v ruce Elinku, se přátelství udržují snadno a jednoduše. „Jsme nejlepší kamarádky. Tečka.“ Od této památné věty pak chodíme na procházku za ruce, sdílíme naše nejhlubší tajemství. Přátelství je tou nejkrásnější „starostí“.

Ovšem nic netrvá věčně, a my rosteme. Stěhujeme se, měníme školy, dospíváme, a problémů i lidí přibývá. Stáváme se méně otevřenými, nedůvěřivými.

Je to přirozené, koneckonců s věkem přibývá zklamání. Proto, aby přátelství přežilo, musí být splněny dvě nutné podmínky:

1) musíme mít schopnost pustit někoho k sobě

2) musíme být ochotní na vztahu (i na sobě samém) pracovat.

První podmínka se většinou odvíjí od výchovy a zdravého sebevědomí. Pokud máme rádi sebe samé, víme, že jsme schopni se o sebe postarat a čelit tomu, co nám život přináší. Potom jsme ochotnější riskovat a zkoušet, jestli nám ta nová spolužačka či kolega sednou. Vždyť o nic nejde, stačí párkrát podniknout něco zajímavého a uvidí se, jestli si sedneme nebo ne…

Pokud však z nějakého důvodu nemáme onu sebejistotu, objevování nových přátelství je mnohokrát těžší. Právě ona nová spolužačka či onen kolega jsou totiž potenciálním nebezpečím, někým, kdo by nám mohl ublížit tak, jak se to již stalo dříve. A tím se dostáváme k bodu dvě: práce na vztahu a na sobě samých.

,,Zásadní otázkou je, jestli mě pořád chceš ve svém životě.“ – ,,V nějaké podobě ano, ale bojím se intimity.“

Žijeme v době, kdy jsme obklopeni velkým množstvím lidí a máme spoustu příležitostí navazovat nové vztahy. Ať už jde o Facebook, cestování, školy nebo třeba brigády. Není nic snazšího, než najít nového člověka a přidat si ho během vteřiny „do přátel“. Jenže tento snadný přístup nás svým způsobem žene do záhuby. Zvykli jsme si na to, že vše dostaneme rychle, snadno, bez větší námahy. Jedním kliknutím zjistíme, co se odehrává na druhé straně planety. Jsme vedeni k tomu, že když něco chceme, a dostatečně zapůsobíme na špatné svědomí rodičů workoholiků, dostaneme to. Ať už je to iPad či iPhone.

Jenomže přátelství není něco, co dostaneme snadno a rychle, ba právě naopak. Přátelství vyžaduje čas, práci a trpělivost. A stejně jako každý jiný vztah se vyvíjí.

„Přátelé jsou rodina, kterou si vybíráme sami.“   J.C. Scott

PřátelstvíZamysleme se nad tím, co je pro nás důležitější a co nás dělá šťastnějšími. Strávíme raději několik hodin na Youtube, případně hraním počítačových her s „přáteli“, nebo se pokusíme překonat svůj strach a vyrazíme si ven s tou sympatickou sousedkou, se kterou se vždycky potkáme u stejného regálu v knihkupectví?

Člověk je už z podstaty společenský tvor. Nikdo nechce prožívat svůj život v osamění.

Takže se seberme a zavolejme Nikče, kamarádce, se kterou jsme chodili hrát badminton, následně si dali ten vynikajicí dortík v kavárně na náměstí, ale pak jsme začali být líní, a vztah skončil. Využijme všech technologií, které máme k dispozici, aby nás opravdu činily šťastnějšími. Nikoliv smutnými a opuštěnými. Protože není nic krásnějšího než přítel, který nás má rád se vším všudy.

Více k tématu:

Půlnoční hovory: výjimečné chvíle blízkosti

O přátelství muže a ženy: poprvé zcela bez emocí

Tereza Roshique
Věčně hledající studentka psychologie s nadšením pro mozky a filozofování.

Komentovat

avatar

wpDiscuz

K poskytování služeb, personalizaci obsahu a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Co to znamená?

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close