InspiraceRande s mozky

Proč samochvála nesmrdí a jak ovlivňuje naše sebevědomí

2710 zobrazení
Přeprogramování mysli

Také jste již nejednou za svůj život zaslechli, že správné je být skromný? Pojďme se na (samo)chválu podívat z pohledu psychologie a dokázat si, že je to úžasná věc.

Nevím, jak vám, ale mě bylo už odmalička říkáno, že samochvála smrdí. Naprosto se přeci nehodí, abychom byli hrdí na kvalitně odvedenou práci, školní úspěchy nebo nedejbože na to, jak vypadáme a jaký život žijeme. Cílem je přeci skromnost. A tak jsem si rostla s vědomím, že si chválu nezasloužím, že 100procentní podávaný výkon je samozřejmostí, která nepotřebuje ani zmínku.

A pak jsem se vlivem osobních okolností odstěhovala do Anglie, kde se chválí. A hodně. Jeden druhého, sebe samého. Etikety na produktech obsahují text, který nešetří slovy: výjimečný, brilantní, dokonalý, úžasný. A víte co? Lidé jsou sebevědomější, a co víc, alespoň zdánlivě šťastnější a milejší nejen na sebe, ale i na ostatní. Celkově je „západní svět“ znám tím, že lidé umí více odpočívat. Což podle mně s chválou souvisí. Jak?

Po příchodu na svět nemáme ještě úplně utvořenou identitu, osobnost. Ano, něco jsme si přinesli s sebou „z hub“, genetika by mohla vyprávět. Ale vědci stále řeší, jak moc nás ovlivňuje prostředí, v němž se vyvíjíme. Překvapí vás, že nejspíše opravdu hodně?

baby-821625_pxPrvní lidé, se kterými přijdeme do kontaktu, jsou z užší rodiny. Tzv. primární pečovatel, což mimochodem vůbec nemusí být jen matka, ale jakákoli láskyplná a pečující osoba, na kterou je prostě spoleh, nás ovlivňuje (a většinou nevědomky) od první minuty. Existují výzkumy, které dokazují, že jen při pouhém pozorování úsměvu u ostatních se u nás aktivuje produkce hormonu štěstí neboli endorfinu. Při objímání se k endorfinu přidá ještě oxytocin, který snižuje napětí, tím napomáhá uklidnění, a zároveň se podílí na poutu, které s onou objímanou osobou sdílíme. A teď přicházejí na řadu slova.

Chybami se člověk učí

Děti se chybami učí. Vlastně nejen děti, přiznejme si to. To, jak se však z dané chyby poučíme, souvisí s naší reakcí na chybu. Jako malé děti nemáme dostatečně rozvinutý frontální lalok (jak jsem psala už dříve), který je zodpovědný za racionální uvažování. Takže nám nezbývá nic jiného, než se spoléhat na lidi, kteří o nás pečují.

Pokud nás za něco pochválí, je to dobré. Pokud nás za něco pokárají, je to špatné. V dětství je svět černobílý, a lidé také. Zároveň nás zpětná vazba učí, jestli je vhodné s něčím pokračovat. Anička postavila domeček z kostek, ta je tak šikovná! A zítra jej postaví znovu, lepší. Opět dostane pochvalu. Tak to jde dál, až se z ní stane architektka se zdravým sebevědomím. Staví přece již odmala.

no37_L czCo se tedy stane, když se nám chvála nedostává? Nejsme si jistí. Nejen světem okolo, ale co hůř, ani sebou. Nemáme zdravé základy. Nevíme, co nám jde, a co ne. Nevíme, že i když se něco nedaří, neznamená to, že jsme neschopní a že se nemáme snažit dál. I o tom totiž pochvaly jsou: ,, Dnes se ti obrázek nepovedl? To nevadí zlatíčko, zítra se to jistě povede!“

Měla jsem to štěstí pozorovat a i se účastnit výchovy v UK. A víte co? Ve většině případů byly vztahy mezi rodiči a dětmi postaveny na respektu. A chvále. ,,Ta uniforma ti opravdu sluší!“ nebo „Přečetl jsi dnes 10 stránek knížky, do které se ti vůbec nechtělo? Ty jsi ale hodný kluk!“

Z těchto dětí jsou dnes již náctiletí, procházejí si tedy divokým obdobím dospívání. A jak ho prožívají? Je pro ně o trošičku snadnější. Ví, že i přes to, jak zmatený se svět zdá, oni se mají na koho spolehnout – na sebe a na lidi, kteří při nich stáli a věřili v ně.

Abych to uzavřela, chvalme se. I přes to, že jsme vyrostli pod nadvládou kritických rodičů. Je jedno, jak se budeme chválit. Ono ty ženské časopisy kolikrát nejsou marné, lísteček na zrcadle, který nám připomíná, že nám to sluší, není vůbec špatný nápad.

A mysleme i na sebevědomí ostatních. Pokud má paní prodavačka krásný prsten, pochvalme jí ho. Ona bude potěšena, nás to nic nebude stát, a na světě bude krásněji. A až se nám zase něco nepovede, nevadí, důležité je to zkoušet a budovat lásku k sobě. 

 

O oxytocinu jsme psali také v článku Milování jako terapie vztahu. Co způsobuje mazlivá droga?

O hledání dospělosti si přečtěte v článku:

Kde se bere rozum a kdy už konečně dospějeme

Tereza Roshique
Věčně hledající studentka psychologie s nadšením pro mozky a filozofování.

Komentovat

avatar

wpDiscuz