Vztahy a emocePartnerství

Proč se nám na lásku nechce čekat

9193 zobrazení
Woman holding a heart shape toy

Zkušenost nám říká, že ty nejcennější věci v životě vždy něco stojí. Když chceme něco dokázat, musíme mít cíl a dostatek odhodlaní a trpělivosti, abychom k němu uměli dojít.

„Vím, že všechno má svůj pravý čas a to, co není dnes, může být zítra.“

Věta, která mě upřímně překvapila, když jsem ji četla poprvé. Je to možné?

Napsal mi ji jeden neobyčejný muž. Ve vztahu k lásce. Přála jsem si mít v jeho srdci vysokou prioritu a dostala jsem tuto odpověď. Je to věta, která vyjadřuje otevřené možnosti. Popisuje myšlení open-mind člověka, který neví, co bude zítra, ale všechno je u něj možné. Tenkrát jsem jí nerozuměla a bylo pro mě těžké ji strávit. Dneska už s ní souhlasím.

Zkušenost nám říká, že ty nejcennější věci v životě vždy něco stojí. Když chceme něco dokázat, musíme mít cíl a dostatek odhodlaní a trpělivosti, abychom k němu uměli dojít. Všechny důležité věci jsem si v životě stavěla postupně. Všechny mé vztahy s nejbližšími jsem si budovala krůček po krůčku. Tak proč zrovna na lásku se mi nechce čekat?

Dávala jsem nám prostor a byla trpělivá. Přesně jsem věděla, že musí přijít ten správný čas. Vyplatilo se.

Mé přátelství s nejbližší kamarádkou se otevíralo postupně. Připomíná mi vzácnou květinu, která se rozvíjela lístek po lístku. Seznámily jsme se téměř náhodou, tři roky jsme si psaly a nikdy před tím jsme se neviděly. Až letos. Lidé okolo nerozuměli tomu, jak můžu mít už tři roky tak blízký vztah s člověkem, kterého jsem nikdy neviděla. Mnohokrát jsem navrhovala setkaní, ale nikdy před tím to z různých důvodů nevyšlo. Nepřišlo mi na tom nic divného. Dávala jsem nám prostor a byla trpělivá. Přesně jsem věděla, že musí přijít ten správný čas. Vyplatilo se.

V jejím životě nastal zlom, tenkrát jsem se jí ozvala a dodnes tu zprávu vnímám jako vnuknutí, protože od té doby se proud našich zpráv nezastavil. Často se vídáme a alespoň v pár slovech spolu sdílíme prakticky každý den. Naše první setkaní v metru bylo výjimečné, během minuty jsme se posadily do metra a plynule navázaly na naše psaní, jako kdybychom spolu v tom metru sedávaly poslední tři roky každý den.

Stejně tak to cítím s jógou. Vím, že když se nedaří najít oporu a balanc, když bojuji se vztekem a dalšími emocemi, unavenými svaly nebo roztříštěnou pozorností, stačí mít trpělivost, dýchat a vydržet. A vždy se vše samo spraví, tělo se vždy nakonec propojí s myslí do jednoho celku.

Kam se ale ztrácí naše trpělivost, když jde o lásku? Máme strach, že něco ztrácíme nebo nám uniká něco jedinečného a neopakovatelného?

Pokračujte v čtení na další stránce…
Přidejte si odběr Antilopích zpráv do e-mailu!
Lucie Vanišová
Elektroenergetička, jogínka a spoluzakladatelka magazínu Antilopa s láskou ke knihám, krásným myšlenkám, lidem a jejich mozkům.

Komentovat

avatar

wpDiscuz