Vztahy a emocePartnerství

Proč se nám na lásku nechce čekat

9276 zobrazení
Woman holding a heart shape toy

Zkušenost nám říká, že ty nejcennější věci v životě vždy něco stojí. Když chceme něco dokázat, musíme mít cíl a dostatek odhodlaní a trpělivosti, abychom k němu uměli dojít.

„Vím, že všechno má svůj pravý čas a to, co není dnes, může být zítra.“

Věta, která mě upřímně překvapila, když jsem ji četla poprvé. Je to možné?

Napsal mi ji jeden neobyčejný muž. Ve vztahu k lásce. Přála jsem si mít v jeho srdci vysokou prioritu a dostala jsem tuto odpověď. Je to věta, která vyjadřuje otevřené možnosti. Popisuje myšlení open-mind člověka, který neví, co bude zítra, ale všechno je u něj možné. Tenkrát jsem jí nerozuměla a bylo pro mě těžké ji strávit. Dneska už s ní souhlasím.

Zkušenost nám říká, že ty nejcennější věci v životě vždy něco stojí. Když chceme něco dokázat, musíme mít cíl a dostatek odhodlaní a trpělivosti, abychom k němu uměli dojít. Všechny důležité věci jsem si v životě stavěla postupně. Všechny mé vztahy s nejbližšími jsem si budovala krůček po krůčku. Tak proč zrovna na lásku se mi nechce čekat?

Dávala jsem nám prostor a byla trpělivá. Přesně jsem věděla, že musí přijít ten správný čas. Vyplatilo se.

Mé přátelství s nejbližší kamarádkou se otevíralo postupně. Připomíná mi vzácnou květinu, která se rozvíjela lístek po lístku. Seznámily jsme se téměř náhodou, tři roky jsme si psaly a nikdy před tím jsme se neviděly. Až letos. Lidé okolo nerozuměli tomu, jak můžu mít už tři roky tak blízký vztah s člověkem, kterého jsem nikdy neviděla. Mnohokrát jsem navrhovala setkaní, ale nikdy před tím to z různých důvodů nevyšlo. Nepřišlo mi na tom nic divného. Dávala jsem nám prostor a byla trpělivá. Přesně jsem věděla, že musí přijít ten správný čas. Vyplatilo se.

V jejím životě nastal zlom, tenkrát jsem se jí ozvala a dodnes tu zprávu vnímám jako vnuknutí, protože od té doby se proud našich zpráv nezastavil. Často se vídáme a alespoň v pár slovech spolu sdílíme prakticky každý den. Naše první setkaní v metru bylo výjimečné, během minuty jsme se posadily do metra a plynule navázaly na naše psaní, jako kdybychom spolu v tom metru sedávaly poslední tři roky každý den.

Stejně tak to cítím s jógou. Vím, že když se nedaří najít oporu a balanc, když bojuji se vztekem a dalšími emocemi, unavenými svaly nebo roztříštěnou pozorností, stačí mít trpělivost, dýchat a vydržet. A vždy se vše samo spraví, tělo se vždy nakonec propojí s myslí do jednoho celku.

Kam se ale ztrácí naše trpělivost, když jde o lásku? Máme strach, že něco ztrácíme nebo nám uniká něco jedinečného a neopakovatelného?

Pokračujte v čtení na další stránce…
Přidejte si odběr Antilopích zpráv do e-mailu!
Lucie Vanišová
Elektroenergetička, jogínka a spoluzakladatelka magazínu Antilopa s láskou ke knihám, krásným myšlenkám, lidem a jejich mozkům.

Komentovat

avatar

wpDiscuz

K poskytování služeb, personalizaci obsahu a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Co to znamená?

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close