Vztahy a emocePřátelství

Půlnoční hovory: výjimečné chvíle blízkosti

792 zobrazení
nocni_obloha

Znáte to? Dobře víte, že bude zítra náročný den a máte už dávno spát. Místo toho vám před půlnocí začne vrnět telefon a vy už tušíte, že vás čeká další noční hovor.

Půlnoční hovory mám moc ráda. Jsou něčím specifické. Mají zvláštní atmosféru. Občas se mi zdá, jako by byly vyňaté z kontextu našeho života, vytržené z každodenní reality a zasazené do nové, která neodpovídá běžnému toku času.

A nejsem sama – do paralelní reality v telefonním sluchátku se chodili ukrývat i hlavní postavy filmu Hvězdy nám nepřály.

Zavolej mi klidně o půlnoci…

Dříve jsem tuto větu vnímala jako metaforu a běžně jsem noční hovory nezažívala. Život se ale mění a od určité doby zažívám nepočítaně nočních hovorů. S mým nejbližším kamarádem máme půlnoc jako nejoblíbenější čas pro telefonát. Pouze hovory končící v jednu ráno mají tu pravou šťávu!

Funguji pro své přátele jako „telefonní ústředna“. Není sice snadné se mi dovolat, většinou nejsem na příjmu, protože dělám spoustu věcí, u kterých telefon odkládám. Přesto si však přeji, aby věděli, že mohou zavolat i o půlnoci. Snažím se udělat si na své nejbližší čas a být tu pro ně vždy, když si potřebují promluvit.

Lidé, kterým můžeme volat i o půlnoci, jsou velmi zvláštní skupinou. Pokud běžným lidem řekneme, že máme problém a potřebujeme si popovídat, většinou uslyšíme, že se jim zrovna dnes nehodíme do programu, anebo nám odpoví „tichem“.

Existuje ale malá skupinka lidí, kteří nám řeknou, že můžeme volat i o půlnoci. Jsou vzácní. Jsou to lidé, kteří jsou nám skutečnou oporou.

Uvědomila jsem si, že já sama většinou nevolám. Možná mám strach, že na druhé straně bude jen vyzváněcí tón, anebo obsazeno.

Naštěstí mám několik lidí, kterým můžu vždy zavolat. Pokaždé mě překvapí, když na takového člověka narazím, a jsem v rozpacích, když při první příležitosti vytáčím jeho číslo. Protože vím, že jsem objevila jednoho z tisíce.

Nevolám často. Většinou mi stačí pouze ten pocit, že můžu. Že nejsem nikdy sama ani na ty největší problémy. A že mám někde na světě člověka, který je ochotný si mě poslechnout.

Půlnoční hovor je úžasný nástroj, jak otestovat naše přátelství.

Važme si lidí, kteří jsou s námi za všech okolností a vyslechnou si nás kdykoliv si vzpomeneme. Nikdy nevíme, kdy budeme ležet o půlnoci sami v posteli a přát si, aby nám zazvonil telefon.

Máte ve svém životě ty, kterým můžete zavolat i o půlnoci? Podělte se o tom v diskusi pod článkem!
Lucie Vanišová
Elektroenergetička, jogínka a spoluzakladatelka magazínu Antilopa s láskou ke knihám, krásným myšlenkám, lidem a jejich mozkům.

Komentovat

avatar

wpDiscuz

K poskytování služeb, personalizaci obsahu a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Co to znamená?

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close