InspiracePoznatky a ideje

Ztratili jsme zájem o fakta. Je doba vědění u konce?

1 komentář1156 zobrazení
stockvault-binary-computer-code-on-human-face---online-privacy-concept181118

Napadlo vás někdy, co skutečně víme, a co jsme si jen nedávno někde přečetli? Řítíme se do stavu vědomostní slepoty a je pouze na nás, jestli zabrzdíme a zamyslíme se nad tím, kam nás všudypřítomné „vědění“ dostalo.

Kolikrát jste se přistihli nad úvahami, jestli je něco pravda, či nikoliv? Pravdou se ve svých myšlenkách a dílech zabývali mnozí filozofové. Třeba Descartes se při hledání pravdy snažil přesvědčit sám sebe, že neexistuje, a když se mu to nepodařilo, usoudil, že tím potvrdil svou vlastní existenci.

„Odhodlal jsem se předstírat, že všechno, co mi kdy přišlo na mysl, není o nic pravdivější než přeludy mých snů. Ale hned nato jsem si všiml, že když jsem chtěl takto myslet, že to všechno není pravda, musel jsem nutně já, který si to myslí, něčím být.“

Jeho známý výrok „Myslím, tedy jsem“, který je výsledkem těchto úvah, se posléze nesmazatelně zapsal do dějin úvah o pravdivosti a filosofické jistoty. Kdyby Descarters žil dnes, patrně by prohlásil spíše toto: „Nemyslím, tedy jsem.“

Hledáním poznání a pravdy se lidstvo vždy posouvalo dopředu a po odpovědích na naše otázky toužíme i dnes. Nové tisíciletí však na této odvěké touze něco změnilo a stále více to vypadá, že snaha něco znát a vědět se pomalu, ale jistě, vytrácí.

Stala se dříve nepostradatelná schopnost vědět v době internetu bezvýznamnou?

Co je vlastně pravda dnes, v době konspiračních teorií, manipulací s informacemi a téměř neomezené svobody hlásat cokoliv, co máme na srdci? Nestala se pravda jen něčím podřadným, co už nikoho příliš nezajímá?

Fakta už nepotřebujeme

stockvault-scientist-working-on-laptop183840

Stačí se podívat na jednu z nejsledovanějších mediálních událostí současnosti – americké prezidentské volby. Neustálé obviňování z toho, že je někdo lhář, je regulérním nástrojem předvolebního boje. Neuplyne týdne, aby jeden z kandidátů některého svého oponenta neobvinil z toho, že lže, neříká pravdu nebo přinejmenším zkresluje fakta. I čeští politici tráví vzájemným obviňováním ze lží mnohem více času než dříve.

Abychom prokázali, že někdo lže, potřebujeme důkaz a fakta. Problémem je, že samotná fakta už dnes nejsou důležitá a potřebná. Nikoliv z důvodu, že je každý může více či méně interpretovat ve svůj prospěch. Závažnějším problémem je skutečnost, že začínáme být k faktům slepí.

S rozvojem nových informačních kanálů se pro nás fakta stávají nadbytečná a relativní. Často se postupně noří hlouběji do záplavy nejen nových informací, ale i různých výkladů, interpretací a kontextů. Pro příklad nemusíme chodit daleko – česká média už více než rok pravidelně „okupují“ zprávy ohledně výroku „Hitler je gentleman“, který prezident Miloš Zeman vložil do úst Ferdinandu Peroutkovi. Samotné hledání pravdy se postupně „rozředilo“ do nekonečného informačního chaosu a příběhu s mnoha zápletkami. Podstata sporu se postupem času buď změnila, nebo se úplně vytratila.

Kdo tedy lže a kdo mluví pravdu? Najít jasnou odpověď na tuto otázku je dnes pro většinu lidí obtížné až nemožné. Celý kontext jakéhokoliv sporu o pravdu (tedy i toho o domnělém výroku pana Peroutky) zná jen několik vyvolených či přímo dotčených osob, a ten, kdo se snaží dopátrat čistých faktů, musí zpětně dohledat a vyhodnotit veškeré související informace. V době kontinuálního generování nových informací je to ale prakticky nemožné. Pravda se stává něčím, po čem už nemá cenu pátrat.

Zdá se, že nás přestává zajímat nejen pravda, ale i celé vědění. Možná dokonce zapomínáme to, jak vůbec vědět a znát.

Drtivou většinu informací či faktů, které neznáme, získáváme prostřednictvím internetového vyhledávače. Do Googlu stačí zadat pár slov a během několika okamžiků se dozvíme vše, co v danou chvíli potřebujeme. Místo toho, abychom po faktech pátrali a tím je zároveň vnímali, si je jednoduše stahujeme. Jsou tak dobře dostupná, že si jejich existence přestáváme vážit. Jen málokdy si uvědomujeme, jestli to, o čem zrovna mluvíme, pochází z naší hlavy, nebo jde jen o pár střípků informací, které jsme si před pár okamžiky přečetli někde na internetu.

Co to pro nás znamená v reálném životě? Prečtěte si na další stránce…
David Budai
Novinář a spoluzakladatel magazínu Antilopa, který stále nevěří v zánik tištěných médií. Ale online svět je také sexy.

Komentovat

avatar

Řadit dle:   nejnovějších | nejstarších | nejoblíbenějších
Koblih
Čtenář
Koblih
1 rok 4 měsíce
S dovolením, vědomostní slepota je pouze jedním z projevů hlubšího problému, který se projevuje i v jiných oblastech života lidského.Můžeme zmínit např. současnou krizi autorit nebo nedostatek osobností ve veřejném životě. Všiměme si, že čím více víme, čím snáze se dostáváme k informacím, tím méně máme mezi sebou osobností s velkým „O“. Proč to tak je? Domnívám se, že jeden z důležitých faktorů tohoto stavu je to, že neumíme být upřímní. Teď mám ale na mysli upřímnost k sobě samému. Tuto vlastnost máme jako děti a postupně ji ztrácíme pod vlivem prostředí ve kterém vyrůstáme-žijeme. Když to zjednoduším, ve svém… Zobrazit více »
wpDiscuz

K poskytování služeb, personalizaci obsahu a analýze návštěvnosti používáme soubory cookie. Co to znamená?

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close